Dobrovolnicí v Domově seniorů v Doksech
Pavlu Štejfovou, dvacetiletou studentku Speciální pedagogiky na TUL v Liberci, jsem poznala v červnu, když nám spolu se svou kamarádkou pomáhala propagovat RDC na Škole rocku v České Lípě. Říkala mi, že bude přes léto chodit jako dobrovolnice pomáhat do Domova seniorů v Doksech. Nyní se rozhodla podělit se s námi o své zkušenosti:
“Jak to tam na mě působilo? Celé centrum je rozlehlé a nachází se zde jak domov seniorů, tak terénní služby či denní stacionář. Je to velký komplex, ve kterém jsou byty, výtahy a vše, co senioři ke svému životu potřebují. V areálu se také nachází byty, které slouží klientům, kteří jsou samostatní. Mají zde možnost odebírání obědů či připlácení různých služeb. V areálů je zahrada s posezením, kam se senioři chodí nadýchat čerstvého vzduchu a poslechnout zpěv ptáčků. V domově to na mě působilo klidnou a příjemnou atmosférou, jelikož se tam k sobě všichni chovali moc hezky.
Moje pomoc spočívala v tom, že jsem byla po boku aktivizačních pracovnic a pomáhala jim, s čím zrovna bylo třeba. Chodila jsem na pokoje ležících pacientů, kterým jsem předčítala nebo si s nimi povídala. Společně s dalšími pacienty jsem hrála společenské hry nebo procvičovala jemnou motoriku. Dále jsem pomáhala s přepravou a doprovodem klientů na různé výlety, akce či procházky a v neposlední řadě jsem obstarávala drobné nákupy a služby, které senioři požadovali.
Je obecně moc hezké vidět, jak senioři byli za mou přítomnost vděční a využívali každé chvíle, kdy jsme si společně mohli popovídat nebo něco zahrát. Celkově jsem měla dobrý pocit z toho, že svůj volný čas trávím smysluplně a někomu tak zpříjemňuji běžné dny. Nemůžu říci, že bych v centru zažila nějaký špatný zážitek nebo něco, na co budu nerada vzpomínat. V době mých návštěv bylo vše v naprostém pořádku, takže si nemůžu a ani nechci na nic stěžovat.
Klienti centra na mě reagovali velmi dobře. Často je zajímalo, jak jsem se tam ocitla a proč jsem se stala dobrovolnicí. Celkově byli velmi komunikativní, takže se téměř nikdy nestalo, že by řeč stála a my bychom nenašli žádné společné téma. Velmi mě bavilo poslouchat životní příběhy těchto starých lidí. Před stáží jsem nikdy nenavštívila domov seniorů a tak jsem ani nevěděla, jak to v takových domovech chodí. Zprvu jsem měla velký strach a bála jsem se nejen komunikace s klienty, ale také se zaměstnanci. Hned první den jsem ale pochopila, že je to zbytečné, protože jsem v domově vítanou návštěvou. Naučila jsem se zde nejen lépe komunikovat, ale také například zacházet s invalidními vozíky. “
Dobrovolníci tu věnují svou pozornost a společnost klientům a starají se o to, aby se senioři necítili tak sami. Pracovníci centra pak mají díky práci dobrovolníků více času na své úkoly. I zde totiž bojují s časem a nedostatkem pracovních sil.
Fotky ze zařízení pocházejí z facebookové stránky DPS Doksy.