Ivana Hujerová: „V oblasti nezisku se pohybuju přes 30 let.”

Vznik tohoto rozhovoru byl poměrně komplikovaný, ale nakonec byl díky trpělivosti paní Hujerové dokončen a jsme moc rádi, že ho zde můžeme publikovat. Ivana Hujerová je totiž pozoruhodnou osobností Libereckého kraje a za svou dlouhou kariéru v oblasti komunální politiky, správy Libereckého kraje a hlavně neziskového sektoru a dobrovolnictví načerpala mnoho zkušeností. Jak už je zmíněno v titulku, ve sféře neziskového sektoru se pohybuje přes 30 let. Je to bývalá vedoucí kulturního střediska, radní, zastupitelka a nyní pracuje jako koordinátorka neziskového sektoru a Projektu Zdravý Liberecký kraj a místní Agenda 21.

 

Můžete nám pro začátek přiblížit, co je program Zdravý kraj a místní Agenda 21 a jestli nějak souvisí s dobrovolnictvím?

Místní Agenda 21 (MA21) je metodou řízení kvality veřejné správy a jejím cílem je uplatnění principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni.  Liberecký kraj se v roce 2011 stal členem Národní sítě Zdravých obcí, měst a regionů České republiky (NSZM), která je certifikována Světovou zdravotnickou organizace, a od roku 2014 uplatňuje MA21. Ta i Zdravý kraj  jsou založeny na partnerské spolupráci kraje, ale také měst, obcí, nevládních organizací i podnikatelů. Aktivity míří dovnitř úřadu – kvalita strategického plánování a řízení, efektivní nakládání s financemi, ale zejména navenek – systematické zapojování veřejnosti, průběžná komunikace a otevřené sdílení dobré i špatné praxe.

„Udržitelný rozvoj je způsob života, který se přibližuje ideálům humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, a to v časově neomezeném horizontu. Je založen na vědomí odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím a na úctě k živé i neživé přírodě,“ řekl Josef Vavroušek, zakladatel Společnosti pro trvale udržitelný život. A v tomto kontextu sem samozřejmě zapadá i dobrovolnictví a zapojení dobrovolnických organizací.

V roce 2019 podpořil Kraj vznik Regionálního dobrovolnického centra (RDC) pod vedením Michala Čančíka a od té doby s ním úzce a intenzivně spolupracuje. Podporuje akce RDC, jako jsou např. Týdny pro neziskový sektor, kde se představuje přes 40 neziskových organizací,  kulaté stoly ve všech okresech Libereckého kraje a další akce.

 

Tím se dostáváme i k akci, kterou jste společně s RDC organizovali v dubnu 2024 v rámci Dnů dobrovolnictví.  Na jeden den si úředníci Libereckého kraje vyzkoušeli roli dobrovolníků v  Jedličkově ústavu v Liberci. Můžete akci blíže popsat? Jak se úředníkům zkušenost líbila?

Původně se měla tato akce konat v jabloneckém domově pro seniory, kde bylo vše do detailu připravené a naplánované. Měli jsme pomáhat na zahradě, přímo v budově, v kanceláři a zapojit se do práce s klienty – jít s nimi na procházku. Bohužel se tu akce z vážných provozních důvodů nemohla uskutečnit, a tak jsme s Michalem Čančíkem hledali alternativu a dohodli jsme se s Jedličkovým ústavem. Pan ředitel pojal celou akci jako osvětu, takže jsme měli možnost vidět, jak a v jakém prostředí klienti žijí, v dílnách jsme mohli vyrábět, ve společenské místnosti hrát s klienty hry. Prostě jsme nahlédli do programu jednoho dne, který končil společným piknikem na zahradě, na který kolegyně z úřadu napekly sladké i slané dobroty a i buřty byly. Na hodnoticím setkání bylo jasné, že z pohledu Jedličkova ústavu byl účel naplněn – viděli jsme, prožili jsme a sami jsme se mohli zamyslet nad tím, jestli bychom tady dokázali být dobrovolníkem. Ale my jsme čekali, že budeme pomáhat rukama, takže u nás bylo trochu zklamání.

 

S ohledem na toto nedorozumění už víte, jak pojmete příští Dny dobrovolnictví?

Měli jsme na přípravu náhradní akce velice málo času, málo jsme o tom mluvili, jak s ředitelem JÚ, ale i s kolegy. Nakonec jsme si samozřejmě vše vyjasnili a shodli jsme se, že k nedorozumění sice došlo, ale výsledkem je silná zkušenost. Vedení krajského úřadu dalo dobrovolnictví plnou podporu, takže se nemusíme soustředit vždy jen na jarní Dny dobrovolnictví. Uplynulý rok s RDC hodnotíme vždy na podzim a zároveň plánujeme aktivity na rok další, nyní tedy konkrétní představu nemáme.

 

Je nějaký potenciál v propojení dobrovolnictví a veřejné správy, konkrétně v zapojení  zaměstnanců krajského úřadu Libereckého kraje a obecních a městských úřadů do dobrovolnictví?

 Určitě je. S dobrovolnictvím ve veřejné správě jsem se poprvé setkala v roce 2016, kdy v Liberci na konferenci k dobrovolnictví o aktivitách na městském úřadu Prachatice mluvila tehdejší místostarostka. Letos na jaře jsme se tam vydali osobně a měli jsme možnost celý systém vidět v praxi. Funguje spolupráce město – dobrovolnické centrum. Na úřad chodí konkrétní požadavky, ke kterým se na základě výzvy hlásí konkrétní úředníci. Dobrovolnictví ve veřejné správě se věnuje i Kraj Vysočina. Je stejně jako Liberecký kraj členem NSZM, společně se setkáme na podzimní Škole Zdravých měst v Kopřivnici, budeme mít tedy příležitost slyšet jejich zkušenosti.

Navíc byla zpracována Koncepce rozvoje dobrovolnictví do roku 2030 v gesci Ministerstva vnitra. Jako Kraj jsme oficiálním připomínkovým místem a ráda jsem viděla, že analytická část reflektuje to, o co se v Libereckém kraji s Michalem Čančíkem snažíme – úzká partnerská spolupráce neziskového sektoru s kraji. Návrhová část pro regionální i místní úroveň koresponduje s tím, co nám z dlouhodobé spolupráce vychází jako potřebné, a tak se o koncepci budeme moci opřít a uvádět ji do praxe.

 

Pohybujete se v neziskovém sektoru už dlouho. Můžete nám říct, jak se neziskový sektor za těch 30 let proměnil?

Ano, pohybuju se v nezisku už od roku 1989, kdy jsem spoluzakládala Československou stranu zelených a neziskovou organizaci Ústecké matky, která se zasazovala o lepší životní prostředí pro naše děti. Po přesunu do Jizerských hor jsem se jako členka spolku ZVONY účastnila projektu Posilování vůdčích schopností žen na venkově, kdy jsme se dva roky vzdělávali v Česku, Polsku, na Slovensku a v USA v oblasti péče o místní komunitu. Byla jsem radní, zastupitelkou a nyní jsem úřednicí a vším, co jsem kdy dělala, prolínal nestátní neziskový sektor.

Po revoluci začalo vznikat ohromné množství neziskových organizací (podle statistického úřadu jich jen v Libereckém kraji je přes 5500). Jak se postupně uvolňovaly peníze pro neziskový sektor, mezi organizacemi začala narůstat rivalita. Každá organizace hledala peníze nejlépe na trvalou existenci a někdy to byl boj o přežití. V této době přežily hlavně ty, které měly úspěch u nadací a dalších donátorů. Dál žily i organizace, pro které byla jejich práce posláním, tzn. měly pro veřejnost silné téma. Vznikly zastřešující a podpůrné organizace jako Asociace NNO ČR nebo Asociace veřejně prospěšných organizací, ale vzniklo také Fórum dárců – celorepublikový spolek zastřešující dárce v celé republice. Postupně se neziskový sektor výrazně profesionalizoval a to je dobře, protože jen tak může být spolehlivým partnerem jak pro veřejnou správu, tak pro podnikatelský sektor. Na druhou stranu je třeba uvést, že u neziskového sektoru si stát objednává spoustu služeb, které sám není schopen zajistit a někdy se mu ani nechce. Ale s financováním takových služeb má stát rok co rok potíže – peníze posílá pozdě a rozpočty jsou často velmi podhodnocené. Nevládní, nestátní organizace jsou pro zdravou občanskou společnost naprosto nezbytné, ať pracují v jakékoliv oblasti.

V našem kraji teď jako partner pro nás a střecha pro NNO funguje  Regionální dobrovolnické centrum LK ve spolupráci s Asociací NNO LK. Ty pomáhají neziskový sektor rozvíjet, podporovat, propojovat ho s veřejnou správou a situace se tím pro nás hodně zlepšila.