Nestárni blbě: Když se o stárnutí mluví jinak
Stárnutí není diagnóza ani konec aktivního života. Konference NESTÁRNI BLBĚ, která se 1. října konala v libereckém Paláci Liebieg, ukázala, že na stáří se lze připravovat aktivně – prostřednictvím vztahů, komunity, technologií i dobrovolnictví.
Akce se konala symbolicky na Mezinárodní den seniorů a propojila odborníky, organizace pracující se seniory i samotné seniory.
Dopolední program nabídl přednášky a inspiraci z Česka i zahraničí. Hovořilo se například o švédských zkušenostech s aktivním stárnutím, komunitním bydlení, asistivních technologiích, virtuální realitě i dobrovolnictví jako smysluplné součásti života. Nešlo přitom jen o teorie. Sami dobrovolníci z řad seniorů zde předávali své zkušenosti v rozhovoru na pódiu. Účastníci si mohli některé technologie sami vyzkoušet – například gerontooblek simulující některá omezení spojená s vysokým věkem nebo virtuální realitu využívanou při aktivizaci seniorů.
Odpoledne patřilo především regionálním organizacím, které se seniory každodenně pracují. Ve workshopech se představily pečovatelské služby i dobrovolnické projekty. Právě dobrovolnictví ukázalo jednu důležitou věc: aktivní stárnutí neznamená jen něco přijímat, ale také mít možnost něco dávat druhým.
Silným momentem byla panelová diskuse se šesti aktivními seniory – mezi nimi byli umělci, lékaři, hudebníci či psychoterapeut. Diskuse se dotkla také zdánlivě obyčejné otázky: Má slovo senior pejorativní nádech? Odpověď zněla jednoznačně: nemá. Senior je informace, nikoli nálepka. V diskusi zaznělo, že pejorativně mohou působit spíše výrazy jako „důchodce“ nebo „přestárlý člověk“. A jak trefně zaznělo: ve firmách se lidé na pozici „junior manager“ přece těší, až se jednou stanou „senior managerem“.
Zazněla také důležitá myšlenka, že stárnout se musí umět. Na stáří bychom se neměli začít připravovat až ve chvíli, kdy odejdeme do důchodu. Už v produktivním věku má smysl přemýšlet, co chceme později dělat, kde chceme žít, s kým chceme být a jak chceme trávit svůj čas. Nejde jen o peníze a penzijní spoření.
Zajímavým příkladem je koncept Rezidence RoSa, který nabízí seniorům vlastní bydlení, svobodu a zároveň komunitu a širokou nabídku aktivit. Jedna z obyvatelek jej výstižně popsala slovy: „Je to místo, kde nic nemusíte, ale všechno můžete.“
A možná nejvýstižnější věta celého dne zněla: „Největší vliv na člověka má zase jen člověk.“ Připomněla, že technologie, služby i peníze mají své místo, ale nenahradí vztahy, blízkost a fungující rodinu.
Den v Paláci Liebieg nakonec nebyl jen o přednáškách. Pokračoval setkáváním, pétanque se seniory nebo pletením maskovacích sítí pro Ukrajinu ve spolupráci s iniciativou Motanka. Právě v tom byla atmosféra celé akce jedinečná – stárnutí se tu nestalo tématem k litování, ale příležitostí k životu, vztahům, aktivitě a vzájemnému obohacování.
Konference NESTÁRNI BLBĚ tak může být začátkem nové tradice. A příští ročník má podle organizátorů otevřít další důležité téma: mezigenerační dialog.
