Pro radost sobě i pomoc druhým
„Vy, čerstvě dospělí, mladí, zdraví lidé, věnujte jeden rok svého života službě! […] Člověka neživí jen vydělávání. Vaše živobytí bude zajištěno a dostanete i dostatečné kapesné. Čekají na vás lidé, kteří vás chtějí přijmout do společenství slova, díku a chvály.“ Takto se obracel v roce 1954 bavorský biskup Hermann Dietzfelbinger na mladé ženy, které se připravovaly na rok dobrovolné služby nemocným. Zde leží počátek německé tradice roční dobrovolnické služby, kterou v dnešní době nastupuje mnoho mladých lidí po absolvování střední školy. Již dávno se služba neomezuje pouze na práci s nemocnými a v rámci církve. Je možné pomáhat v oblasti sportu, kultury, politiky, pečovat o památky, a to v Německu i v zahraničí.
Clara Schneider pochází z Radebeulu, asi patnáct kilometrů od Drážďan. Loni složila maturitu na gymnáziu a rozhodla se využít následující rok právě k dobrovolnické službě. Lákalo ji naučit se cizí jazyk a podívat se do zahraničí, ale nejistota ohledně dalšího vývoje pandemie jí zabránila odcestovat kamsi na druhý konec zeměkoule. Její cesta tedy vedla z Radebeulu do Liberce, do charitního obchodu ADRA, kde vypomáhá vedoucí, paní Mileně Čančíkové. Ta si ji nemůže vynachválit. „Clara se ničeho nebojí, od samého počátku ochotně obsluhovala zákazníky, třebaže uměla česky sotva pár číslovek,“ pochvaluje si Milena.
„S prací začínáme brzy, v půl sedmé“ popisuje Clara svůj pracovní den. Není to pro ni úplně přirozené, ráda si pospí, ale obchod je obchod. Hned ráno se potkává s Milenou a vyrážejí nakládat či vykládat zboží pro charitní obchody, které na Liberecku rostou jako houby po dešti. Ke dvěma v Turnově přibyl další v centru Liberce, pak v Rumburku a nyní se připravuje nová provozovna v Jablonci nad Nisou. „Nenudím se, není to žádná rutina,“ usmívá se Clara při myšlenkách na energickou paní vedoucí. Domluva bývá veselá, lámaně česko-německá. „Hodně se smějeme,“ říká Clara a vzpomíná, jak si Milena popletla Truppen a Gruppen a namísto skupiny byl hned ve hře vojenský oddíl.
Proč právě Liberec? Clara má ráda přírodu, jezdí na lyžích a věnuje se horolezectví. Proto ji město mezi horami zaujalo. Je ubytovaná přímo v centru města. Odpoledne mívá volnější, chodí do přírody, na lezeckou stěnu, nebo jen tak za přáteli.
Co jí dobrovolnický rok v Čechách přinesl? „Naučila jsem se postarat se o sebe a být samostatná. Zjistila jsem, že je čeština opravdu tak těžká, jak všichni říkají. Naučila jsem se brát s klidem velké plány a prohlášení, protože se během mé práce nakonec stejně vždycky změní. Naučila jsem se nenervovat se dopředu kvůli čemukoli, ale raději chvíli počkat, jak se situace vyvine. Teprve, když jde do tuhého, můžu začít ztrácet hlavu.“
Clara se letos v létě vrátí do Německa a chtěla by začít studovat na vysoké škole ekonomii. Moc jí děkujeme za pomoc v Liberci, přejeme, ať jí vyjdou všechny plány do budoucna, a těšíme se, že se třeba opět setkáme – v Liberci, nebo někde jinde.