Zaradovat se z maličkostí stačí – rozhovor s dobrovolníkem Pavlem Čapkem
Pavel Čapek je nejen jednatel společnosti 5Q, spol. s.r o. a táta dvou malých dětí, ale také ochotný dobrovolník, který pravidelně věnuje svůj čas starým lidem v seniorcentru SeneCura ve Vratislavicích. Požádali jsme ho, aby nám o sobě a své motivaci něco prozradil.
Pavle, mohl bys prosím napsat něco stručně o sobě?
Pro své dvě malé děti jsem milující táta, který je ochraňuje a provází prvními kroky v jejich životech. Pro klienty mé společnosti jsem člověk, který řeší jejich problémy s propagací jejich služeb a produktů, který jim zvyšuje zisky a snižuje náklady. Pro své přátele jsem těžko pochopitelný člověk s netradičním pohledem na řešení běžných věcí a vnímání světa 🙂
Co Tě k dobrovolnictví přivedlo?
Přibližně v roce 2019 jsem viděl reklamu od humanitární organizace ADRA, která na mě zapůsobila tak, že jsem organizaci následně oslovil a zeptal se, jak mohu aktivně pomoci. Následně jsem začal pracovat jako dobrovolník v seniorském domu, kde na bázi pravidelných schůzek navštěvuji seniory domu.
Co Ti dobrovolnictví přináší?
Nepřemýšlím o tom co mě dobrovolnictví přináší, spíše jak seniorovi zlepšit den a chvíle, které stráví se mnou.
Proč zrovna senioři?
Jako malý jsem trávil hodně času s mými prarodiči, které jsem miloval. Senioři v pečovatelském domě vychovali a věnovali svůj čas svým dětem, následně se podíleli na výchově svých vnuků, vnuček. Věnovat svůj čas lidem, kterým moc času již nezbývá, je podle mě dobrá volba.
Co je na dobrovolnictví nejhezčí?
Pokud mluvím se seniorem s vážnou demencí, která se neustále zhoršuje, tak se člověk zaměří na drobnosti, sníží se nároky na rozhovor, na člověka, na činnosti. Nejhezčí na tom je, že si člověk uvědomí, že zaradovat se z maličkosti, přeci stačí.
Je něco, co bys chtěl změnit?
Chtěl bych změnit vnímaní času lidmi, kteří používají věty typu: “Nemám čas”, “Nestihnu”, “Promiň”. “Ano, ale mám plný kalendář, bude to možné příští měsíc”. Přitom každý z nás má 24 hodin denně a záleží jen na nás, jak si tento čas rozvrhneme. V dnešní době, ale i minulosti vidím, že mezi největší problémy naší společnosti patří sobeckost, vnímání sama sebe a prosazování vlastního štěstí a radosti na úkor ostatních. Toto ale není úkol pro mě, abych to změnil, to je úkol pro nás všechny, včetně mě samotného.
Nějaký pěkný zážitek?
Měl jsem možnost pracovat s 2 klienty, oba měli příznaky postupně se zhoršující demence. Na klienty jsem se nikdy nedíval jako na nemocné. Díval jsem se na ně jako na lidi, kteří prožili svůj život a blíží se okamžiku, kdy zemřou a na nás ostatních je, abychom jim toto odcházení udělali hezké a důstojné. Toho nedocílíme tím, že budeme řešit jejich nemoc, ale tím, že se zaměříme na to krásné a zdravé, co v nich je. Na to se soustředíme a budeme je v tom podporovat. S tímto přístupem pěkný zážitek zažívám pokaždé, když mám možnost se seniory být.
