Daleko od domova uprostřed pandemie

Sedím s Aušrou a Almou venku na lavičce. S lítostí konstatuji, že je to možná jedno z našich posledních společných setkání. Pokaždé, když se s holkami vidím, ohromují mě svým optimismem, neutuchající snahou se zlepšovat a samozřejmě také pomáhat. Alma pochází z jižní Itálie, je jí 27 let a letos by měla ukončit magisterský obor Studia literatury v Boloni. Aušra je jednadvacetiletá Litevka a studuje bakalářský obor Znakového jazyka ve Vilniusu.

Každá z nich je úplně jiná, jak temperamentem, tak vyjadřováním, ale jedno mají společné – účastní se tzv.  ESC projektu v České Lípě. Jedná se o program Evropské unie podporující solidaritu, především prostřednictvím dobrovolnických aktivit. Program je určen lidem ve věku 18—30 let. Evropský sbor solidarity (European Solidarity Corps – ESC) umožňuje vycestovat do zahraničí, dobrovolničit a sbírat zkušenosti až po dobu 12 měsíců.

Místní přijímající organizací je zapsaný spolek AIM. Jedna z jeho zakladatelek se jmenuje Gabriela Medwell, aktivní učitelka angličtiny na základní škole v České Lípě, která má s evropskými projekty bohatou zkušenost.

Začátky prý byly hodně bolavé a náročné, ale vydržela díky své touze pomáhat, rozvíjet se a proniknout jak do mezinárodního světa, tak do světa neformálního vzdělávání. Toto je v průběhu let už její několikátý mezinárodní projekt, a když srovnává svůj první a ten nynější, říká, že vidí zcela zásadní rozdíly: „Jsou to naprosto odlišné projekty. Největší rozdíl pak asi tkví v tom, že já již dobrovolníky nezachraňuji, díky bohaté zkušenosti je pečlivě vybírám a velmi intenzivně pracuji na prevenci rizik. A co se týká jednoduchosti práce na projektech… Ano, je to snazší právě díky zkušenosti. Na druhou stranu ale dnes již jasně vidím, že tyto projekty jsou udržitelné pouze, pokud má ten, kdo je realizuje, vlastní zdroje, a to jak finanční, tak časové a personální.“

 

Proč projekt právě v České Lípě?

Alma s Aušrou přijely do České Lípy koncem srpna 2020, tehdy je doprovázel ještě Polák Adam. Se všemi třemi jsem se sešla na uvítacím pivu a na toto setkání moc ráda vzpomínám: mladí lidé plní vizí, plánů, životního optimismu a touhy měnit svět nebo alespoň své okolí. Všichni jsme tenkrát věřili, že virová pandemie nebude zasahovat do našich životů tolik, jak se nakonec stalo. Tři A (Aušra, Alma, Adam) odstartovali nový školní rok s velkým nadšením. Jejich posláním bylo neformální vzdělávání dětí na základní škole během hodin angličtiny. Děti tak mohly přijít do styku se skutečnými zahraničními dobrovolníky, s jinou kulturou, mentalitou i jinými učebními metodami, což rozvinulo jejich kompetence a rozhled. Dobrovolníci měli původně realizovat i workshopy na středních školách nebo pro veřejnost, z čehož nakonec kvůli pandemii sešlo.

Každý se do České Lípy vydal z jiného důvodu. Aušru učarovalo toto město už před několika lety, kdy se účastnila jiného mezinárodního projektu (právě pod taktovkou Gabriely Medwell). Od té doby se sem pokoušela vrátit a až teď to vyšlo. Alma se chce stát učitelkou italštiny, a tak chtěla poznat v praxi vzdělávání dětí a ozkoušet si různé učební metody. Program, který nabízela organizace AIM, byl pro ni velmi přitažlivý. Chtěla také zkusit žít v zemi, kterou neznala.

Adama jsem tenkrát bohužel příliš nevyzpovídala. Projekt opustil o pár měsíců později – když se v ČR naplno dostavila druhá vlna pandemie.

 

Dobrovolníkem v čase pandemie

Aušra a Alma se přizpůsobily době a začaly být pro své žáky k dispozici online. Stále se snaží objevovat a zpracovávat nové a zábavné metody, kterými by pomohly dětem zvládnout látku, to vše pod dohledem Gabriely Medwell, které Aušra a Alma nyní asistují při distanční výuce. Když jsem zabrousila na téma výuky ve školách, obě dvě se úplně rozzářily. Našly v něm své poslání. Jak samy říkají, nejdříve spíš jen asistovaly učitelům, ale nyní už hodně pomáhají i v přípravné fázi – vyhledávají online videa, obrázky, cvičení, vytvářejí prezentace a podobně. Aušra vypráví, že o hodinách často dochází k roztomilým situacím a nedorozuměním, i když jsou vždy dobře připravené, a to kvůli jazykové bariéře. Naštěstí se tomu všichni společně zasmějí.

Aušra zmiňuje jako jeden z nejmilejších zážitků hodiny angličtiny pro první a druhé třídy na Základní škole ve Sloupu v Čechách. Děti ještě nebyly úplně jazykově vybavené, proto na cizinky mluvily česky, a ty se musely hodně snažit, aby pochopily, o čem je řeč.  Alma by o experimentování s učebními metodami mohla mluvit hodiny. Je vidět, že se o toto téma hodně zajímá. Popisuje, jak vytváří interaktivní cvičení na stupňování přídavných jmen, které postavila na rozdílech mezi Itálií a Litvou. Děti se tak zároveň dozvěděly i něco ze zeměpisu.

Když se jich ptám, zda projekt zatím splnil jejich očekávání a jak moc covid ovlivnil jejich pobyt, čekám, že přijdou poměrně negativní reakce, ale holky mě v tomto ohledu naprosto ohromí. Přiznávají, že jim bylo trochu líto, že nemohly na Vánoce domů nebo že nemůžou tolik objevovat český kulturní život.  Ale hned druhým dechem dodávají, že jsou vlastně velmi šťastné, že jsou v této době tady. Vyzdvihují úskalí, která musely překonat, což je posílilo a ve výsledku naplnilo štěstím.

Aušra k tomu říká: „Ano, měly jsme pracovat ve školách, potkávat se s lidmi, organizovat kulturní akce a šířit poslání Erasmu a Evropského sboru solidarity a mnohem víc, ale situace se změnila. Musely jsme se přizpůsobit.  Sice se s žáky nemůžeme potkávat přímo, ale zase jsme se zdokonalily v distanční výuce, nemůžeme se účastnit společenských akcí, ale začaly jsme chodit do přírody, cestovat po okolí a výletovat v jakémkoliv počasí. Byly jsme na Jedlové v šíleném slejváku, brodily se po kolena sněhem nebo lezly po ledopádech.

Pokaždé jsme z místní přírody úplně unešené.“ Alma ještě doplňuje: „Situace s covidem je v celé Evropě plus minus stejná. O nic jsem nepřišla, naopak jsem vyplnila tento čas, jak nejlépe jsem mohla.  Ano, všechna má očekávání byla naplněna. Zapojení se do distančního vzdělávání je pro mě velmi obohacující, poznala jsem spoustu nových metod. V Itálii bych takovou příležitost nikdy nedostala.  Zdokonalila jsem se v tom, čemu se jednou budu věnovat, jsem z toho nadšená a naplňuje mě to.“

 

Češi – milovníci outdoorových aktivit

A jak holky vnímají Čechy? Překvapilo je něco na naší kultuře? Aušra si se smíchem stěžuje, že tu není dost tvarohových dezertů, na které je v Litvě zvyklá, neexistuje tu tvarohová zmrzlina a také jogurt chutná jinak! Líbí se jí, že tu lidé hodně žijí sportem a venkovními aktivitami. A také tu chodí Mikuláš a v Litvě ne. Alma ocenila pravou pohádkovou zimu plnou sněhu.

Překvapil ji jiný životní styl Čechů: „Rádi výletují, rádi se ztratí v lese a užívají si přírodu, a to i s malými dětmi. Když jedou na výlet Italové, sbalí si s sebou půlku domu,“ říká se smíchem. „Také mi Češi připadají oproti frenetickým a trochu nervózním Italům velmi klidní a tiší.“ Obě dvě dívky oceňují hlavně skvělý přístup lidí z přijímající organizace AIM – i díky jejich ochotě jim se vším pomoci a chuti podnikat s nimi různé akce a výlety, se tu cítí dobře.

 

Proč a jak se účastnit ESC projektu?

Proč se vůbec takového projektu zúčastnit? Co to člověku přinese? Aušra radí: „Just DO IT!“ (prostě to UDĚLEJ!). Ano, je to výzva, často nelehká, ale její překonání tě posílí. Projekt ti přinese spoustu skvělých zážitků, nové lidi, plno nezvyklých nápadů a také osobnostní růst. Vždycky je tu strach, ale těch největších výsledků a cílů dosáhneš jen, když strach překonáš.“ Alma k tomu dodává: „Poslala jsem si přihlášku, i když jsem věděla, že nemám moc dobrou úroveň angličtiny. Ale chtěla jsem to zkusit. Vybrala jsem si zemi, která se od té mé velmi liší, a učím se žít v jiném životním rytmu, objevovat novou kulturu, nahlížet na svět s větším rozhledem. A tohle všechno mi je umožněno, aniž bych za to musela dát korunu. Krása projektu spočívá v tom, že pomáhám, a na oplátku dostávám ubytování a kapesné. Co víc si přát?

Pokud je tu někdo, kdo by chtěl vyjet jako dobrovolník do zahraničí nebo naopak někdo, kdo by chtěl takového dobrovolníka přijmout, Gabriela Medwell doporučuje nejdříve prostudovat stránky European Solidarity Corps anebo Domu zahraniční spolupráce. Je třeba pečlivě prozkoumat i svou vnitřní motivaci a očekávání, aby pak člověk nebyl nepříjemně překvapen nebo zklamán.  Zkrátka, aby si člověk mohl projekt užít stejně jako Aušra a Alma, a to i v nelehké době pandemie.