Pět P slaví 30 let!

Dvě až tři hodiny jednou týdně. Pro někoho obyčejná část odpoledne. Pro dítě mohou znamenat mnohem víc.

Pocit, že na něj někdo myslí, že mu naslouchá a že tu pro něj je. Nemusí jít o velká gesta ani převratné okamžiky. Někdy stačí společná procházka, desková hra, návštěva zoologické zahrady nebo obyčejný rozhovor cestou domů. Právě v těchto zdánlivě všedních chvílích vznikají vztahy, které mohou mít pro dítě význam na celý život.

Na této jednoduché myšlence stojí program Pět P, který letos slaví 30 let svého působení v České republice. Za tři desetiletí se stal jedním z nejdéle fungujících dobrovolnických mentoringových programů pro děti a mladé lidi. Pomohl tisícům dětí najít spolehlivého dospělého člověka, který jim věnuje svůj čas, zájem a pozornost. A zároveň ukázal tisícům dobrovolníků, že někdy není potřeba měnit celý svět. Stačí být oporou jednomu dítěti.

Co znamená Pět P?

Pomoc – Podpora – Přátelství – Péče – Prevence.

Program je určen především dětem a mladým lidem, kteří se potýkají s obtížemi v sociálních vztazích, v rodinném či školním prostředí nebo například s nízkým sebevědomím. Dobrovolník se stává jejich dlouhodobým „velkým kamarádem“ a pravidelně s nimi tráví svůj volný čas.

Nejde přitom o doučování ani odbornou terapii. Základem je dlouhodobý a stabilní vztah jeden na jednoho. Dítě má vedle sebe dospělého člověka, který má čas právě na něj, umí naslouchat a je ochotný společně něco podniknout.

Dobrovolník není náhradním rodičem, vychovatelem ani terapeutem. Je především starším kamarádem a průvodcem. Člověkem, který přijde, jak slíbil. Který vyslechne, povzbudí, společně se zasměje – a někdy jen mlčky stráví čas, když právě není potřeba nic říkat.

Právě spolehlivost, pravidelnost a dlouhodobost vztahu dávají programu jeho sílu. Pět P je založeno na mentoringu, který pomáhá dětem objevovat vlastní silné stránky, posilovat sebevědomí, rozvíjet sociální dovednosti a učit se důvěřovat druhým lidem. Pomáhá jim také lépe zvládat náročné životní situace.

Ne proto, že by dobrovolník znal řešení všech problémů. Ale proto, že dítě ví, že na své starosti nemusí být samo.

Tyto principy se za třicet let existence programu nezměnily. Protože potřeba blízkého, bezpečného a spolehlivého vztahu je dnes stejně důležitá jako před třemi desetiletími.

Co program Pět P přináší?

Často se mluví především o tom, co program přináší dětem. Neméně silné jsou ale příběhy samotných dobrovolníků.

Mnozí z nich do programu vstupovali s pocitem, že chtějí pomáhat. Postupem času však zjišťovali, že sami získali mnohem víc – nový pohled na život, větší trpělivost, pokoru nebo přátelství, které by jinak možná nikdy nevzniklo.

Pět P totiž není jednostranná pomoc. Je to vztah, který může proměňovat oba jeho účastníky.

Historie Pěti P v České republice

Program Pět P začal v České republice psát svou historii v polovině 90. let. Vychází z mezinárodního mentoringového modelu Big Brothers Big Sisters, který propojuje děti s dospělými dobrovolníky v dlouhodobém vztahu jeden na jednoho.

V České republice se program začal rozvíjet v roce 1995 a o rok později jej převzala organizace HESTIA, která se významně podílela na jeho dalším rozvoji. Postupně vznikala další regionální centra a program se začal šířit po celé republice. V roce 1999 vznikla Asociace Pět P v ČR, která jednotlivá centra propojovala a podporovala jejich spolupráci.

Za třicet let prošly programem tisíce dětí a dobrovolníků. Každý z nich přinesl svůj vlastní příběh, zkušenost a vztah, který začal často velmi nenápadně – jedním setkáním týdně.

Letošní jubileum proto není jen připomínkou třiceti let existence jednoho programu. Je především oslavou tisíců vztahů, které během této doby vznikly. Vztahů, které pomohly dětem více si věřit, dobrovolníkům objevit nový rozměr pomoci a rodinám získat podporu v náročných obdobích.

A možná právě v tom spočívá největší význam programu Pět P.

Nepřináší rychlá řešení ani zázračné recepty. Připomíná nám něco mnohem prostšího – že opravdový zájem, důvěra a čas věnovaný druhému člověku mohou změnit víc, než si často dokážeme představit.

Protože někdy stačí dvě nebo tři hodiny týdně. Pro nás možná jen obyčejné odpoledne. Pro dítě ale může znamenat, že na něj někdo opravdu čeká.