Sytý hladovému nevěří – Potravinová banka Libereckého kraje

„Dál rozhodně nemůžete, máme nové předpisy, zůstaňte dole na parkovišti, my budeme stát nahoře na rampě!“ Dva lidé v rouškách rozhodně nevypadají, že by nás hodlali do budovy vpustit. To bude asi dost kuriózní rozhovor. Zpovídat ve stoje v dešti na parkovišti člověka stojícího kdesi ve výšce na nakládací rampě není úplně obvyklé. Většinou mne zvou dál do tepla a nabízejí mi kafe. Nu což, nouzový stav vyžaduje kreativitu.

„Ne, my si nejdeme pro žádnou zásilku potravin, máme domluvený rozhovor s panem Vlčkem.“ „No tak to pojďte dál, to je jiná, já si říkal, že jste nějak pěkně oblečení.“ Dveře před námi se nakonec otevírají a dole zůstává parkoviště, déšť i dodávka z Mimoně, která si zrovna pro potraviny přijela. Ještě povinná desinfekce rukou a už jsme v budově Potravinové banky Libereckého kraje.

 

Že vám není úplně jasné, co dělá potravinová banka? Je to organizace shromažďující potraviny z míst, kde jich je nadbytek a nejsou potřeba. Pak je rozdává potřebným lidem. Třetina vyprodukovných potravin na světě se vyhodí. Že je to zbytečné a nefér vůči těm, kdo mají hlad, je bez debat.

První potravinovou banku založil v Arizoně v roce 1967 John van Hengel. Vypomáhal tehdy jako dobrovolník v charitní kuchyni. U jednoho z obchodů se setkal s chudou matkou deseti dětí probírající vyhozené jídlo za prodejnou. Setkání na něj zapůsobilo natolik, že se rozhodl zřídit místo, kde by se nepotřebné jídlo shromažďovalo a kde by si ho lidé v nouzi mohli důstojně vyzvednout a nemuseli se přehrabovat v odpadcích. Katolická komunita ve Phoenixu mu půjčila tři tisíce dolarů, dala k dispozici nepotřebné prostory pekárny a první potravinová banka byla na světě.

 

Jeho příkladu následovali mnozí. Dnes je po celém světě několik tisíc potravinových bank, 15 z nich má sídlo v České republice. Jedná se o nezávislé neziskové společnosti, jež jsou propojené různými zastřešujícími organizacemi, v Čechách tedy konkrétně Českou federací potravinových bank, která jednotlivým neziskovkám pomáhá třeba při jednání s obchodními řetězci.

 

Liberecká potravinová banka byla založena v roce 2012 a pan Vlček do ní přišel před třemi lety. Po dvaceti letech práce u těžce komerční firmy cítil, že chce dělat něco smysluplnějšího. Když dostal v roce 2017 nabídku dělat tady ředitele, dlouho neváhal. A je spokojený. „Nejvíc se mi líbí každodenní pocit, že nejsem v práci zbytečně,“ zamýšlí se nad svým zaměstnáním. Nad námi visí cedule s přehledem množství distribuovaných potravin. Zatímco loni prošlo bankou 133 tun potravin a drogerie, letos od začátku roku do konce září už to bylo 136 tun. Jaké jsou to potraviny a kam míří?

 

Velkou část tvoří zboží z obchodů či supermarketů, kterému se krátí doba použitelnosti. „Zavolá třeba Makro, že má pro nás paletu jogurtů, o nichž vědí, že už je neprodají.“ Zboží nesmí být prošlé, potravinová banka má přesně stanoveno, co s jakým datem smí přijmout a co už ne. Těstoviny, omáčky, polévky, občas se objeví i nějaký pamlsek. Centrální sklad v Modleticích tuhle dostal od firmy Ferrero Rocher třicet palet čokolád. „To jsme rozdělovali velmi pečlivě, aby to bylo spravedlivé.“

 

Když přijde zásilka ovoce, zeleniny, pečiva či trvanlivých potravin, rozdá se snadno. Vděčných příjemců je mnoho. Když dorazí přepravka s dýněmi nebo pytel pohakové mouky, je třeba trochu přemýšlet, kdo ji smyspluplně využije. Nejlépe „vařiči“. To jsou organizace, které jídlo přímo vaří. „Mnohé kuchařky jsou velmi kreativní a zužitkují všechno. Třeba ty z Domovů Harcov v Liberci,“ pochvaluje si pan Vlček. Z pohankové mouky nakonec pekly ony.

Asi nejkurióznější věc, kterou liberecká společnost převzala, byla banánová krabice plná šneků v konzervě. Zprvu nikdo netušil, co s nimi, ale nakonec z nich jedna charita uvařila chutný guláš. A strávníci ani netušili, na čem si to pochutnávají.

 

Velká poptávka je také po drogerii. Pan Vlček si pochvaluje spolupráci s firmou Drylock v Hrádku nad Nisou, která vyrábí mimo jiné dětské pleny. U hotových výrobků je totiž nutné provádět namátkovou kontrolu. Pracovníci otevřou hotový balík plen, u několika zkontrolují, zda jsou v pořádku. Zbylé pleny v balení dříve vyhazovali, není totiž možné je dále prodat. Teď je shromaďují pro potravinovou banku, která je za to více než ráda.

 

Odběratelů je mnoho. Na seznamu příjemců potravinové pomoci v Libereckém kraji je víc než padesát organizací. Dětské domovy, charity, organizace pomáhající lidem bez domova.  Třeba v dětských domovech je norma pro jedenáctileté i čtrnáctileté dítě stejná. Všichni, kdo vědí, kolik toho spořádá chlapec v pubertě, si dokáže představit radost, kterou provází třeba taková zásilka párků navíc.

 

Požádat o pomoc mohou i jednotlivci. Ne však napřímo. Nepředstavujte si to tak, že napříště namísto nákupu v Kauflandu zazvoníte se seznamem v ruce v potravinové bance. Ani by vás nepustili dál. Potřebné nejprve prověří terénní služba, která zjistí, jak moc a co konktrétně potřebují.

Ne všechno, co by potravinová banka ráda získala, jsou ochotné obchody věnovat. Nouze je tradičně o dětskou výživu, drogerii, prostředky pro hygienu. Aby se k potřebným lidem dostaly i tyto věci, pořádá se každý rok na jaře a na podzim sbírka potravin. Až dvě stě dobrovolníků z různých organizací, skauti, studenti střední zdravotnické školy, rozdávají v obchodech letáčky nakupujícím lidem. Ti pak mohou ke svému nákupu přihodit nějakou věc pro sbírku a odevzdat ji za pokladnou. Také já jsem kdysi při jednom nákupu letáček dostala. Chvíli jsem se podivovala nad tím, proč to obchod nedá rovnou, proč bych za to měla platit já, a nic jsem nekoupila. Neměla jsem ani tuchu, co je potravinová banka, a nedokázala jsem si představit, že by měl u nás někdo nedostatek jídla. Teď zpětně je mi to líto. Snad budu mít možnost nápravy. Příště do sbírky koupím třeba výživu pro mimčo. Jsou pěkně drahé a nějakou maminku v nouzi jistě potěší.