Dělám práci, která je vidět, tvrdí dobrovolnice z Červeného kříže

V době koronavirové pandemie bylo dobrovolnictví pro Vendulu Prouskovou z Červeného kříže prací na plný úvazek i s přesčasy. Denně odpracovala až dvanáct hodin.

Zatímco běžně stráví studentka bezpečnostního managementu Vendula Prousková dobrovolnou pomocí v Českém Červeném kříži pár hodin týdně, v době koronavirové pandemie sloužila denně dvanáctky. Stala se totiž velitelkou sanitární jednotky, jejímž úkolem je koordinace dobrovolníků. „Z ničeho nic to neměl kdo vzít, tak to na mě spadlo,“ vzpomíná Vendula, která za dobu zvláštních opatření vlády proti šíření koronaviru odpracovala v jabloneckém Červeném kříži zhruba 600 hodin. Stala se také jednou ze tří dobrovolnic, které za svou odhodlanou činnost získaly medaili Integrovaného záchranného systému Libereckého kraje z rukou hejtmana Martina Půty. „Jsem ráda, že si vyšší mocnosti vzpomenou i na obyčejné lidi dole. Nejsem ale člověk, který by potřeboval velké ceremonie,“ hodnotí Vendula získanou medaili.

Vypomáhat v Českém Červeném kříži začala šestadvacetiletá Vendula Prousková už jako studentka gymnázia. „Na dobrovolnictví v Červeném kříži se mi líbí, že dělám práci, jejíž výsledky jsou později vidět,“ vysvětluje Vendula své motivace. Jako dobrovolnice má za úkol například zdravotnický dozor, kdy ošetřuje účastníky závodů či různých kulturních akcí. Vede také kroužky pro děti, pomáhá s organizací letních táborů a ve školním roce vyučuje ve školkách první pomoc. Vytváří také masky úrazů, které se při výuce využívají.

Náplň její činnosti se v době pandemie významně proměnila, organizační schopnosti získané osmiletou praxí ale využila i jako koordinátorka dobrovolníků. „Kromě jabloneckých dobrovolníků jsme otevřeli pobočku i v Semilech, protože tamější Červený kříž neměl na pomoc v době pandemie kapacitu. Poslali jsme jim tam proto dobrovolníky, které jsem koordinovala z Jablonce,“ vysvětluje Vendula.

Starší lidé měli problém vůbec sehnat své pravidelné léky

Náplň dobrovolnické práce v době pandemie byla pro Vendulu pestrá. Když zrovna nerozdělovala práci dobrovolníkům, pomáhala v call centru, do kterého volali senioři s prosbou o zajištění nákupu či vyzvednutí léků. Občas Vendula zajišťovala i samotný dovoz. Ze začátku bylo podle Venduly nejdůležitější, aby se lidé vůbec dozvěděli, že bezplatná dovážka potravin a léků existuje a vysvětlit seniorům, že je lepší nechat si nákup donést. „Velký zájem byl také o vyzvednutí léků. Spousta lékařů přestala ordinovat, takže starší lidé měli problém vůbec sehnat své pravidelné léky,“ uvádí.

Málo času s rodinou, příliš mnoho s dobrovolníky

Přesto, že s Červeným křížem spolupracuje už osm let, přiznává, že zvládnout pracovní nasazení v době pandemie pro ni bylo nelehkým úkolem. „Nejnáročnější byly asi ty začátky. Museli jsme sledovat všechna nařízení, která se pořád měnila. Hodně lidí se nás na to ptalo a my nevěděli, co jim odpovědět. Umět správně zareagovat bylo opravdu těžké,“ vzpomíná Vendula. Zároveň přiznává, že vydržet dvanáct hodin denně se stejnými lidmi také nebyl vždycky med. „Dobrovolníci v Červeném kříži byli dlouho jediní lidé, se kterými jsem se víc bavila, a to občas už člověku začalo lézt na mozek,“ směje se.

Vendula dokonce na nějakou dobu ztratila přímý kontakt se svou rodinou. Měla totiž obavy, aby je nenakazila. „Hned na začátku jsme se domluvili, že bude lepší, když se nebudeme vídat. Odstěhovala jsem se na nějakou dobu z domu, kde bydlíme společně s dědečkem. Přeci jen jsem byla v kontaktu se spoustou lidí, a tak jsem se od rodiny hodně distancovala, což bylo náročné hlavně ze začátku, kdy člověk nevěděl, jak to bude,“ popisuje Vendula.

Když se potřebovala odreagovat, vyrážela na procházky se svým psem, podporu měla také v ostatních dobrovolnících. „Navzájem jsme se povzbuzovali, byli jsme dobrý tým. Spojili jsme se také s Vodní záchrannou službou, se skauty, s organizací Systema a navzájem jsme se podporovaly,“ vzpomíná.

Spousta lidí potřebuje pomoc s nákupem či vyzvednout léky i v běžném režimu

V současnosti se Venduliny dny už vrátili do starých kolejí. Věnuje se letním táborům pro děti, vrátila se do práce v rodinné firmě, která poskytuje ubytování, ale taky autoservis, po prázdninách bude také pokračovat ve studiu. Ani dvanáctky strávené dobrovolnictvím ale Vendulu neodradily. Naopak ji práce v časech koronavirové pandemie přinutila zamyslet se nad tím, jak by se pomoc Červeného kříže dala ještě rozšířit. „V době pandemii jsme si uvědomili mezeru mezi zdravotnickým a sociálním systémem. Zaměřili jsme se na mezírku, kdy lidé nespadají ani do zdravotnického, ani do sociálního systému pomoci, ale i tak mají problém dojít si na nákup nebo si vyzvednout léky, a to nejen při pandemii, ale i v běžném režimu,“ podotýká Vendula. Z toho důvodu chce, aby služba pro seniory fungovala i nadále.