Trpaslík potřebuje nadšení i odpovědnost
Ne, Červený trpaslík není jen vesmírná loď bloudící tři tisíce let v budoucnu kdesi ve vesmíru, ale také centrum založené v roce 2016 ředitelkou Oblastního spolku Českého červeného kříže v Jablonci nad Nisou, Kateřinou Havlovou, s cílem vytvořit dlouhodobou a kvalitní platformu pro dobrovolnictví.
„Český červený kříž má neformální dobrovolnictví, které se točí převážně kolem první pomoci. V širším měřítku však s dobrovolníky nepracuje,“ vysvětluje Kateřina Havlová motivaci, která k založení centra vedla. Vedle ní sedí v jablonecké kanceláři Vendula Prousková, ředitelka Červeného trpaslíka a hlavní koordinátorka dobrovolníků. Pod stolem leží tři záchranářští psi, na okna bubnuje déšť a je prý vyhlášený první povodňový stupeň. Přestože dobrovolníci často při povodních pomáhají, bude hlavní téma dnešního rozhovoru odlišné. Od pondělí 11. října je vyhlášený nouzový stav kvůli Covid-19 a dobrovolníci teď pomáhají především v pečovatelských domech s péčí o seniory i při intenzivní dezinfekci povrchů. Rozjíždí se také služba doručování léků a potravin do domácností.
Pod hlavičkou Červeného trpaslíka pomáhají lidé nejrůznějšího věku, profesí i osudů. „Každý z nich má svůj zajímavý příběh, i ten, kdo vypadá na první pohled úplně obyčejně. Na jaře se nám jako dobrovolníci nahlásili třeba dva majitelé penzionů,“ vzpomínají Kateřina s Vendulou na první letošní vlnu pandemie. „Odpadli jim klienti, takže neměli práci a chtěli být užiteční.“
Nadšení dobrovolníků je veliké, ale samo o sobě nestačí. Neméně důležitá je empatie, odpovědnost za svěřený úkol, ale také kvalitní výcvik. A na ten Červený trpaslík cílí. Na počátku čeká zájemce osobní rozhovor, který prověří jejich lidské kvality, schopnost komunikace i praktického jednání. „Během jara jsme nejen vozili seniorům nákupy a šili roušky, ale pomáhali všude, kde bylo potřeba. Venčili jsme psy, starali se o slepice a králíky, spravovali televizi a montovali anténu…,“ smějí se Kateřina s Vendulou. „Důležité bylo, aby byli lidé v pohodě.“ A lidé si jejich pomoci vážili. „Někdo zavolal a poděkoval, někteří napsali dopis a jedna paní nám dokonce poslala velikonočního beránka.“
Když v jednom domě s pečovatelskou službou zrušili oblíbenou Kloboukovou párty, sebrali spolu s farářem Romanem Hampacherem kytary i psy a jeli udělat seniorům koncert. „Centrum sociálních služeb nám zajistilo ozvučení a jeden kamarád dělal speciální efekty, třeba bublinky, které kromě nás mají snad jen Chinaski,“ vzpomíná Kateřina. „Hráli jsme venku, senioři stáli na balkonech v kloboucích připravených na párty.“ Jedna paní na vozíku objímala se slzami v očích záchranářského psa, protože je v domově už sedm let a čtyřnohého přítele tu mít nesmí.
Koncert měl fenomenální úspěch, nejen u seniorů, ale také u pečovatelů, kteří nadšeně sdíleli odkazy na facebooku. Zopakovali jej nakonec celkem sedmnáctkrát – ve Smržovce, Frýdlantu, Liberci Františkově, Jabloneckých pasekách…
Teď na podzim si Červený trpaslík a jeho přátelé vzhledem k zákazu zpěvu asi moc nezakoncertují, ani nepoděkují svým dobrovolníkům plesem v listopadu, jak měli naplánováno. Místo toho opět naplno pomáhají při současné vlně epidemie tam, kde je potřeba. Pokud byste chtěli rozšířit jejich řady, jste srdečně zváni, a to nejen v období pandemie, ale také v dobách klidu, nejen při pomoci seniorům, ale také třeba při práci s dětmi. A učinit to můžete nejen pro druhé, ale také pro sebe. Když totiž dáme druhému člověku svou pozornost, péči a čas, obdarováváme a obohacujeme tím nejen jeho, ale i nás samé.