Vážit si každého člověka

Motyčkovic klika – klub Astronauti

Každý z nás je jiný. Jinak vypadáme, myslíme, prožíváme, jsme rozmanití, stejně jako svět okolo nás. Je to přirozené. Různorodost vidíme všude okolo nás, mezi lidmi i v přírodě.

Pokud je naše rozdílnost zdrojem oživení a inspirace, je příjemná. Někdy však může odlišnost druhého člověka dosáhnout takové míry, že je pro nás těžko snesitelná.

Často pak míváme tendenci takového člověka ze svého života vytěsnit, odsunout jej někam, kde nás nebude rušit, nebude bránit běžnému životu, tak jak jej vnímáme jako normální. I tato tendence je přirozená, i tu vidíme v přírodě okolo sebe.

K odlišnosti druhého můžeme však přistoupit ještě jiným způsobem. Způsobem, který je obtížný, ale výsostně lidský, vyžaduje po nás vykročení z mezí normálu a vyjití ze zóny, kterou sami pro sebe vnímáme jako komfortní. Můžeme se pokusit odlišného člověka do svého života přijmout.

Před takovouto výzvu jsou často postaveni rodiče, jimž se narodí dítě, jež je výrazně odlišné. Pokud máte chvilku čas a chuť, velmi doporučuji knihu Zvuky probouzení od manželů Třešňákových. Je o jinakosti, jejíž radikálnost překračuje jakékoli myslitelné hranice, o tom, jak náročné je takové dítě přijmout a milovat.

Rodiče dětí, které jsou radikálním způsobem odlišné, často zůstávají ve svém úsilí sami. Jen těžko a pomalu se naše společnost propracovává od tendence uzavírat odlišné lidi do specializovaných ústavů a škol k integraci do běžného prostředí. Snaha tu však je. V běžných školách se objevují asistenti, pomocníci pedagogů, také na ulicích stále běžněji potkáme někoho, kdo vypadá jinak než my.

Někteří lidé a instituce mají integraci předepsanou „shora“. Jsou však i tací, kteří mezi sebe dokážou přijmout odlišného člověka bez toho, aby jim to někdo nakazoval. A ti si zaslouží naši zvláštní úctu.

„Každý člověk má právo být přijatý takový, jaký je,“ vypráví Věrka Motyčková z libereckého volnočasového zařízení Motyčkovic klika. Do svých programů začleňují děti zdravé i děti s nejrůznějšími neurovývojovými poruchami. „Důležité je překonat svůj strach, ne každé takové dítě je nezvladatelné,“ zdůrazňuje Věrka a pak mi vypráví, jak se nebáli do běžného kolektivu začlenit děti s cukrovkou, srdeční vadou a dokonce i děvčátko s cystickou fibrózou.

Poskytnout dítěti jistotu, že je běžnou součástí normálního života, je přitom velmi důležité. „Když chodíš do speciální školy nebo třídy, a odpoledne  do speciálního kroužku nebo jiného speciálního volnočasového zařízení, máš pořád pocit, že jsi divný, že nezapadáš,“ vysvětluje Věra. Je fajn si pak aspoň ve volném čase připadat chvíli normální.

Klika byla přirozeně integrační vždy, letos na jaře se však rozhodli udělat ještě další krok. Založili Partu Astronautů, která chce podporovat a integrovat do volnočasových aktivit Kliky děti s  poruchami autistického spektra. „Pro děti s poruchami autistického spektra nejsou v Libereckém kraji žádné volnočasové aktivity. Když jsou malé, je tu pro ně Lira, ale pak už nic. Chtěli jsme vytvořit bezpečný prostor pro děti i pro sdílení zkušeností rodičů.“

První setkání Astronautů proběhlo v červnu a zájem rodin byl opravdu veliký. Vznikla podpůrná skupina, která se schází každé druhé úterý v měsíci, plánují se víkendové akce, kde budou mezi dvaceti dětmi vždy zhruba dvě nebo tři děti, jež vyžadují zvláštní péči.

Pro tyto děti by rádi získali asistenty-dobrovolníky, protože jsou chvíle, kdy je pro děti běžný program příliš náročný, potřebují si chvíli odpočinout, jít vedle do pokojíku, nebo si číst knížku a nemohou při tom být úplně samy. „Dobrovolník nepotřebuje žádné zvláštní vzdělání, je důležité, aby tu byl pro děti, hrál si s nimi a nepůsobil jen jako dozor,“ popisuje Věrka, co se od asistentů očekává.

Pokud byste měli čas a chuť, nebo věděli o někom, kdo by s dětmi rád pomohl, ozvěte se prosím Klice, budeme rádi. Každý drobný krok, kterým pomůžeme ostatním najít bezpečné a láskyplné místo na světě, je důležitý. Tím spíš, pokud se jedná o člověka, který své místo hledá obtížněji než ostatní. Hodnotu lidského života totiž neurčuje výkonnost a efektivita, ale prostá skutečnost, že tu jsme a přicházíme do života se schopností milovat a být milováni.