Dobrovolnice z domova seniorů SeneCura rozdává radost a zahání samotu

Článek je převzatý z magazínu domova seniorů SeneCura „Život v Domově“ .

„Jsem koučka, mentorka, lektorka, posluchačka, povzbuzovačka, motivátorka, zklidňovatelka.“ Takto o sobě mluví jedna z dobrovolnic domova seniorů SeneCura, Radka Lankašová. Zeptali jsme se jí:

Proč se věnujete dobrovolnictví?

Když jsem byla malá, hlídala mě moje babička. Moc jsem ji milovala. Byla laskavá, hodná, moudrá, měla výborný smysl pro humor a nadpozemsky dobře vařila. Když umřel dědeček, byla smutná. Hodně často jsme za ní chodili a ona za námi. Bylo nám spolu dobře. Popovídali jsme si, probrali život, zasmáli se. Tehdy jsem se jako dítě naučila, jak je důležitá síla rodiny a hlavně společně trávený čas. Přináší radost, zábavu, odnáší starosti a smutek.

Hodně dědečků a babiček je v domovech samo. Buď rodiny nemají, nebo i mají, ale ty při svém vytížení na ně nemají čas. Samota bolí normálně, natož ve vyšším věku. Když se s někým pravidelně vídáte, povídáte, zasmějete, sdílíte život, podniknete společně třeba i jen krátkou procházku, dostává život náboj a radost. Senior se na takovou návštěvu těší, hezký zážitek prožívá znovu, když o tom vypráví sestřičkám a dalším obyvatelům domova.

Radka Lankašová si jako dítě ráda povídala s babičkou, teď si chodí povídat s babičkami v domově seniorů.

O dobrovolnictví jsem uvažovala už nějakou dobu. O loňských Vánocích jsem si napsala věci, kterým se chci v budoucnu věnovat. Dobrovolnictví bylo na prvním místě. Pár dní na to jsem na Facebooku narazila na článek, ve kterém ADRA hledala dobrovolníky pro domov seniorů. O pár dnů později měli před Dunajem stánek. Promluvila jsem si s oběma pracovnicemi a hned na místě jsem se přihlásila na vstupní školení, kde nám vše vysvětlili a ukázali. Dobrovolnictví mi zabírá hodinu týdně. Nevěřila bych, jak velkou radost mi bude přinášet, jak velký smysl v něm najdu.

Na svoje první setkání jsem se těšila jak malé dítě na Ježíška.  A předčilo moje očekávání. S „mou babičkou“ jsme si padly do noty, je moc milá, vždy si pěkně popovídáme. Každé setkání je vzájemně obohacující. Hodně se spolu nasmějeme. Povídáme si o svých životech, zážitcích. Nezaskočila nás ani pandemie. Povídání nad čajem jsme vyměnily za dopisy a komunikovaly jsme spolu dál. Těším se, až se opět uvidíme osobně a vyrazíme na procházku, kterou si slibujeme od března.

 Radka Lankašová je také bloggerkou. Z jejího blogu nás zaujalo…

Prokrastinace – kdo by to neznal! Neoblíbený nebo nepopulární úkol stojí, i když by měl být dávno hotový, a my zatím smejčíme byt, hrajeme počítačové hry, diskutujeme na Facebooku nebo kafíčkujeme s kamarádkou.

Jak vyzrát nad prokrastinací? O tom vyprávěla Radka Lankašová v Českém rozhlasu.

Prokrastinace je zkrátka potvora, která nás neustále odvádí od rozdělané práce. Jak na ní vyzrát, o tom byl veden rozhovor na Českém rozhlasu Liberec.Klíčem k úspěchu je dobře si úkol rozplánovat, klidně si jej rozdělit na menší úkoly, nebát se požádat o pomoc, když si nevíte rady. A nezapomeňte na heslo „Co můžeš udělat hned, udělej hned“ – snazší a menší úkoly sprovoďte ze světa okamžitě! Nakopne vás to k dalším úkolům. A co je nejdůležitější: nezapomínejte na krátké pauzy, kdy se napijete, protáhnete se, vyvětráte si. A stejně důležité je hodně spát, dobře jíst a dodržovat pitný režim. Jen člověk se spoustou energie má sílu prokrastinaci porazit!

Pošlete to dál: