Dobrovolnictví je součástí života nás všech, tvrdí vedoucí nového Regionálního dobrovolnického centra v Liberci

Každý se v životě může dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc. Ne každý má však vždy po ruce někoho, kdo se o něj postará. I z toho důvodu vzniklo v Libereckém kraji Regionální dobrovolnické centrum, jehož cílem je propojovat dobrovolníky s organizacemi, které jejich pomoc vyhledávají. Centrum provozuje Humanitární organizace ADRA a jeho vedoucím se stal Michal Čančík. „Je přirozené chtít dělat práci, která nám bude dávat smysl. Dobrovolnictví přináší lidem radost a dává jejich životu nový rozměr,“ tvrdí Čančík.

 

Dobrovolnictví je činnost, kdy lidé pomáhají druhým bez nároku na odměnu. Co podle vás vede lidi k tomu, aby se takové činnosti začali věnovat?

 Podle mě lidem dobrovolnictví přináší radost a uspokojení. Ano, je potřeba mít práci, která nám zajistí obživu a i ta by nás měla bavit, ale dobrovolnictví může dát našemu životu nový rozměr. Na dobrovolné pomoci stojí celá naše společnost, naše vztahy s rodinou i příteli, jen se tyto aktivity běžně nenazývají dobrovolnictvím. Pokud se ale člověk nachází v situaci, kdy vnímá, že má prostor nabídnout část svého času druhým i jinou formou, než přirozenou mezilidskou pomocí, existují dobrovolnická centra, která mu nabídnou příležitosti, do kterých se může zapojit.

 

 

Umím si představit, že skloubit dobrovolnictví a běžné zaměstnání může být složité…

Samozřejmě záleží na životní situaci, ve které se člověk zrovna nachází. Někdy toho máme tolik, že není na dobrovolnou pomoc druhým prostor. Jsou ale i situace, kdy do sebe práce a dobrovolnictví krásně zapadají a doplňují se. Je skvělé, že dobrovolnictví je natolik pestré a různorodé, že si každý může vybrat, kolik času mu věnuje. Mohou to být dva dny v týdnu, nebo jeden den v měsíci, některé činnosti se dají vykonávat i na dálku z domova.

Jak jste se dostal k dobrovolnictví vy?

 Od dětství mě bavilo chodit za starými lidmi a povídat si s nimi, poslouchat jejich příběhy. Když jsem se pak místo na vojnu dostal do civilní služby v nemocnici, pomoc druhým mi dávala obrovský smysl. V té době se samozřejmě o žádném dobrovolnictví nemluvilo. Ve všech svých profesích jsem vyhledával kontakt s lidmi. Dlouho jsem působil jako kazatel, což mi dávalo prostor dělat ve svém zaměstnání pro lidi také něco navíc. Později jsem se náhodně potkal s člověkem, který se dlouhodobě věnoval práci ve skautu. Vyprávěl mi o dobrovolnictví a mě se ta myšlenka tak zalíbila, že jsem se rozhodl začít ji šířit mezi lidmi. Pod hlavičkou organizace ADRA jsme založili první Dobrovolnické centrum na Severní Moravě. Dnes má ADRA největší síť dobrovolnických center v celé republice.

V Libereckém kraji existuje mnoho dobrovolnických organizací, které zprostředkovávají různé formy pomoci. V čem je činnost nově založeného Regionálního dobrovolnického centra jiná?

Cílem Regionálního dobrovolnického centra v Libereckém kraji je podporovat dobrovolnické iniciativy v kraji, vytvářet prostor pro vzájemné sdílení zkušeností, navzájem se podporovat, rozvíjet a vzdělávat. Chceme také šířit osvětu, myšlenku dobrovolnictví. Naopak není naším cílem konkurovat stávajícím dobrovolnickým aktivitám nebo je nahrazovat. Nechceme si ani hrát na vedoucí všech, to určitě není předmětem projektu. V našem kraji je spousta skvělých dobrovolnických iniciativ, o kterých není slyšet. Pokud se o dobrovolnictví začne více mluvit, získají projekty dobrovolné pomoci nejen větší podporu, ale mohou se tak o nich dozvědět i další lidé, kteří uvažují o tom, že by část svého života věnovali dobrovolnictví. Věřím, že Regionální dobrovolnické centrum pomůže zviditelnit dobrovolné aktivity a také podpoří jejich rozvoj.

Kdo všechno se na Regionální dobrovolnické centrum může obracet?

 Každý, koho dobrovolná pomoc druhým zajímá. Mohou to být zájemci o dobrovolnictví, kterým můžeme nabídnout širokou paletu možností, jak se zapojit. Pomůžeme jim najít dobrovolnictví, které je bude bavit a zajímat. Dále se na nás mohou obracet organizace, které chtějí s dobrovolníky pracovat. Těm můžeme pomoct například s náborovou kampaní a podpořit je v řízení dobrovolnických aktivit. Mohou se na nás obrátit i instituce a samospráva. Jedním z našich cílů je také zmapovat jednotlivé dobrovolnické organizace a projekty v našem kraji a najít místa, kde by se dobrovolnictví mohlo dále rozvíjet.

Co je potřeba udělat, aby se člověk mohl stát dobrovolníkem?

První krok je velmi snadný, stačí mít chuť a nadšení, odvahu zkusit něco nového. Poté se může zapojit do konkrétního programu, který už má své konkrétní požadavky. Dobrovolníci většinou musí absolvovat nějaké počáteční školení, někdy také doložit výpis z trestního rejstříku. Dobrovolnictví je naprosto pro každého, ale i tak je odpovědností jakéhokoliv dobrovolnického centra vybírat dobrovolníky pro danou činnost tak, aby skutečně došlo k pomoci tak, jak je potřeba. I když dobrovolnictví samo o sobě je pro každého, tak ne každý se hodí na všechno.

Když se člověk rozhodne stát dobrovolníkem, zaregistruje se v Regionálním dobrovolnickém centru, co pro něj tento první krok znamená?

Je důležité vědět, že dobrovolník nabízí svůj čas a aktivitu dobrovolně a ve všech fázích procesu může vzít svou nabídku zpátky. Registrace ale neznamená, že by se dobrovolník zavázal a nemohl už odejít. Stejně tak je to u jednotlivých programů. Kdykoliv může říct, že zrovna není v situaci, kdy by v dobrovolnictví mohl pokračovat a je to naprosto v pořádku.

Může si člověk vybrat, jak bude pomáhat druhým?

 Regionální dobrovolnické centrum má ambici sesbírat a shromáždit na jednom místě co nejširší paletu možností, jak se dobrovolník může zapojit. On sám si pak vybere, která z nabídek mu přijde nejzajímavější. Nechceme suplovat lokální dobrovolnická centra, která svým dobrovolníkům zařídí vzdělání, pojištění a supervizi. Naším úkolem je pomoct zájemcům o dobrovolnictví vybrat program, kde jim bude dobře a kde budou užiteční.

V jakých oblastech se dobrovolník může zapojit?

Spektrum je velmi široké. Jsou to oblasti od kultury po sport přes sociální a zdravotnické služby a ekologii. Témat je ale mnohem více. Uvádí se, že v Česku je okolo dvou milionů dobrovolníků, což vypovídá o tom, že příležitostí a variant pomoci je mnoho. Přáli bychom si nabídnout zájemců o dobrovolnictví co nejpestřejší nabídku možností, jak se zapojit.

Vy jste mnoho let pracoval na rozvoji dobrovolnictví jako vedoucí Humanitární organizace ADRA v Moravskoslezském kraji. Proč jste se rozhodnul pokračovat v této činnosti ve svém rodném kraji?

Z osobních důvodů jsme se po dvaceti letech s rodinou rozhodli vrátit domů do Liberce, odkud pocházím. Původně jsem se vracel se záměrem dělat kazatele, což je v současné době také moje povolání. Zároveň mi ale i nadále přišla zajímavá myšlenka rozvíjet dobrovolnictví, a tak jsem se k tomu postupně přirozeně vrátil.

Je to pro vás v něčem jiné, když teď dobrovolnictví rozvíjíte ve svém rodném kraji?

Když jsme před zhruba sedmnácti lety rozjížděli dobrovolnické aktivity v Moravskoslezském kraji, bylo to poměrně nové téma. Dobrovolnictví nebylo tak rozvinuté a setkávali jsme se i s určitou mírou nedůvěry. Postupně se ale ukázalo, že v tom lidé vidí potenciál a budoucnost. Prvotní nápad rozvíjet dobrovolnictví mezi středoškoláky se rychle rozšiřoval a na Severní Moravě vznikla tři největší dobrovolnická centra v republice, které každý rok vyšlou více než 500 dobrovolníků do desítek organizací. Když jsme v roce 2018 začali s podobným projektem v Libereckém kraji, uvědomovali jsme si, že už tady dobrovolnictví není na zelené louce. Existuje tu mnoho skvělých dobrovolnických projektů a iniciativ. Nechceme proto říkat, jak se věci mají dělat, ale spíš dát pokorně naší zkušenost všanc a věřit, že když se zdejší iniciativy vzájemně propojí, povede to k dalšímu rozvoji dobrovolnictví.

Je na Liberecku o dobrovolnictví zájem?

Jsem přesvědčený, že ano. Když jsme v začátcích našeho působení na Liberecku založili projekt dobrovolnictví v domově seniorů SeneCura, zareagovalo na naší nabídku více než čtyřicet lidí. To bylo moc hezké, vzhledem k tomu, že to byla první věc, se kterou jsme přišli. Bohužel, situace okolo koronavirové pandemie projekt trochu zabrzdila, ovšem chceme v něm pokračovat i nadále. V souvislosti s šířením viru Covid-19 a s mimořádnými opatřeními vlády jsme se jako ADRA zapojili do pomoci zajišťování léků a potravin na Turnovsku. Ve velmi krátké době se na nás obrátilo více než 70 lidí, kteří se do pomoci chtěli zapojit. Tento zájem pro mě znamená, že lidí, kteří se chtějí zapojit, je mnoho a stojí za to přemýšlet, jak dobrovolnictví v kraji rozvíjet.

Máte vedle práce a dobrovolnictví čas i na nějaké volnočasové aktivity?

Strašně rád lyžuji. Narodil jsem se v Horním Hanychově, sto metrů od lyžařského areálu. Když jsem pak spoustu let bydlel v Praze a na Severní Moravě, vždycky jsem to měl na lyže daleko. Teď si neskutečně užívám, že v Liberci mohu sednout do auta a jsem za pět minut na sjezdovce. Letos sice mnoho sněhu nebylo, ale i tak jsem si zimu užil. Je to také koníček, který máme společný s mými třemi syny. Jen škoda, že zima není po celý rok (smích).

 

Medailon

Rozvoji dobrovolnictví se Michal Čančík věnuje ve spolupráci s Humanitární organizací ADRA už sedmnáct let. Společně s manželkou Milenou Čančíkovou rozvíjeli dobrovolnickou pomoc nejprve v Moravskoslezském kraji, v současnosti se snaží šířit myšlenku dobrovolné pomoci i na Liberecku. V minulosti působil Michal Čančík také jako ředitel Národního dobrovolnického centra HESTIA, v současnosti se mimo práci v organizaci ADRA věnuje kazatelství a je kaplanem ve Vazební věznici Liberec. Od letošního května je Michal Čančík také vedoucím nového Regionálního dobrovolnického centra. Společně se svou manželkou a třemi syny bydlí Čančík v Liberci, odkud také pochází. Mezi jeho koníčky patří lyžování.