Jak poděkovat dobrovolníkům? Nominujte je na ocenění KŘESADLO
Máte ve svém okolí někoho, kdo by se pro druhé rozdal a nevyžaduje za svou pomoc žádnou odměnu? Chtěli byste poděkovat dobrovolníkovi či dobrovolnici, jež mění svět kolem sebe k lepšímu? Ještě stále máte možnost! Do 9. října můžete nominovat osobnosti dobrovolnictví z Libereckého kraje na ocenění KŘESADLO. Komunitní centrum KONTAKT Liberec ve spolupráci s organizací HESTIA ocení šest lidí dobré vůle, ať už jsou to dobrovolníci a dobrovolnice z neziskových organizací, nebo samostatní jedinci, kteří se věnují dobrovolnictví. Slavnostní předání cen se odehraje 1. prosince v Kulturním centru VRATISLAVICE 101010 v Liberci od 17.00 hodin.
Mezi nominované patří například Jindřiška Patočková, dobrovolnice v Charitativním obchůdku ADRA v Turnově. V obchodě pracuje už dva roky, týdně odpracuje více než 30 hodin. Práci prodavačky v dobročinné organizaci miluje, dokonce tvrdí, že jí dobrovolnictví pro organizaci ADRA zachránilo život: „Dlouho jsem bojovala s tím, že mě v mém věku nikde nechtěli. Vyzkoušela jsem všechno, chtěla jsem i uklízet, mýt nádobí, ale nikde pro mě neměli místo, protože by za mě ještě museli platit sociální a zdravotní pojištění. Myslela jsem si, že jsem úplně k ničemu, ale ADRA mě zachránila. Díky ní jsem zase získala nějaké sebevědomí,“ říká Jindřiška.
Zákazníka umí potěšit, ať je dobrák, nebo krade
Na práci v obchůdku Jindřišku nejvíc baví kontakt s lidmi. Celý život pracovala jako učitelka v mateřské školce, a tak byla zvyklá být neustále ve společnosti. Dnes má na starosti chod obchůdku, dohlíží na další dobrovolnice, které v obchůdku vypomáhají, zároveň vytváří v obchodě přátelskou atmosféru. S mnohými zákazníky a zákaznicemi má vybudovaný přátelský vztah. „Mám z toho radost, když se zákaznice vrací a říká, jak si včera vzala nové šaty do divadla a kolegyně jí záviděly a ptaly se, kde, v jakém obchodním domě šaty koupila. Lidé jsou vděční za to, co tady mohou koupit v podstatě za pár korun,“ vysvětluje Jindřiška.
Obdivuhodný je také přehled, který má ve zboží. Pamatuje si každou mikinu, každý prstýnek či knížku. I díky tomu už zabránila mnohým pokusům o krádež. „Jednou sem přišla taková opravdu stará babička. Rozhlížela, prohrabovala se v krabičce s bižuterií. V té byl velký prstýnek s motýlem. Jelikož mám motýly moc ráda, přesně jsem věděla, kde prstýnek je,“ vzpomíná Jindřiška na jednu z návštěvnic. Stačila chvilka, ve které se věnovala jiné zákaznici, a najednou si všimla, jak babička rychlým tempem opouští obchůdek. „Koukám do krabičky, a prstýnek nikde! Tak jsem za ni vyběhla, jestli ho náhodou nemá. Ale ona vše popřela. Dlouho jsem se za ní ještě dívala. Za pár minut přišla zpět: ´nezlobte se, mladá paní, já jdu do zeleniny, a jak vyndávám peněženku, představte si, ten prstýnek mi spadl do tašky!´. Věděla jsem, že je to nemožné, to by musel skočit. Mohla jsem říct: ´co tady lžete, ten vám nikdy nemohl do tašky spadnout!, ale já radši celou situaci obrátila, abychom obě měly radost. Udělala ze sebe blbce a tu paní pochválila. Byla z toho celá šťastná.“ usmívá se Jindřiška nad tou vzpomínkou.
Většina zákazníků Charitativního obchůdku je podle Jindřišky příjemná. Občas ale do prostor v Pasáži Kinský zamíří i nerudové. „To je pak vše špatně: ´takové hadry tu máte, tyhle boty jsou ošlapané a prodáváte vzorky voňavek! Všude je to zadarmo a vy za to chcete deset korun? To se nestydíte?´ A já říkám: vůbec se nestydíme, protože my za těch deset korun zase podporujeme lidi, kteří naše peníze potřebují. Desetikoruna k desetikoruně a pak jim uděláme radost, že připravíme třeba nějakou akci pro seniory,“ vysvětlila princip Charitativního obchodu nepříjemným zákaznicím Jindřiška.
Práce v obchůdku je různorodá
Jako hlavní prodavačka má Jindřiška na starosti nejen obsluhu zákazníků a práci u kasy, ale také příjem nového zboží, které do obchůdku nosí různí dárci z Turnova. Musí pečlivě zvážit, zda se zboží do obchodu hodí, případně jakou má hodnotu a za jakou cenu ho následně zákazníkům nabídne. Její prací je také jednou měsíčně vyúčtovat zisky obchůdku a ty převést na transparentní účet humanitární organizace ADRA. Práce má plné ruce, je za ní ale ráda. „Mě nebaví život na pohovce, koukat na televizi, nebo luštit křížovky. Občas něco vyluštím, ale ne celé dopoledne, v tom nevidím smysl života,“ vysvětluje Jindřiška. Radost ze života našla právě v práci v obchůdku a její přínos pro chod obchodu je nevyčíslitelný. „Díky její inteligenci a píli na sebe bere velkou část zodpovědnosti, abych se já sama mohla věnovat rozvoji Charitativních obchodů ADRA v dalších městech,“ pochvaluje si spolupráci vedoucí Charitativních obchodů ADRA Milena Čančíková.
Když Jindřiška zrovna nepomáhá v obchodě, věnuje se ručním pracím. Ráda plete, zvládá také ubrouskovou techniku nebo skleněnou mozaiku. Za svůj největší koníček ale považuje své tři vnoučata, kterým věnuje většinu svého času mimo obchod, její vnučka Simonka jí občas vypomůže i v obchodě. Za psychickou hygienu považuje také jízdu na kole, které používá nejen k rekreaci, ale také jako dopravní prostředek – cestou do práce a zpět najede okolo dvanácti kilometrů. „Mám v sobě vzhledem k těžké minulosti ještě hodně bolesti a jízda na kole mi pomáhá vyčistit si hlavu. Uvažovala jsem o elektrokole, ale nechci ho. Zmáčkla bych knoflík a vezla se jako důchodkyně. Ale já ještě musím šlapat,“ vysvětluje Jindřiška.
Znáte někoho s podobným příběhem? Někoho s podobně velkým srdcem, jako má Jindřiška? Nominujte ho na cenu KŘESADLO. Přesto, že je dobrovolnictví nezištnou činností, je milé vědět, že si vaší práce někdo váží. Nominaci lze zaslat buď e-mailem na adresu dobrovolnik@ksk.liberec.cz nebo písemně na adresu Komunitní centrum Liberec p. o., Palachova 502/7, Liberec 1. K nominaci můžete také využít formulář, který najdete na oficiálních stránkách události.